Jmenuji se Sandra, je mi 17 let a budu Vám vyprávět příběh, který začal před 3 měsíci.

Rozešla jsem se, se svým přítelem, byla jsem s ním od svých patnácti let. S ním vlastně bylo všechno poprvé. Rodiče byli svým způsobem rádi, Petrovi bylo 28, když jsme se poznali…Ale o tom zase někdy příště.

Stalo se to minulý rok v létě, vyrazili jsme s celou partou na diskotéku, byl mezi námi i Tomáš, kterému jsem se už dlouho líbila, dlouho jsem mu musela dolovávat, protože jsem donedávna měla hezký vztah se starším klukem, bohužel ženatým.

Stojím před zrcadlem a kontroluji svůj zevnějšek. Ne že bych byla stoprocentně spokojena, ale udělala jsem, co jsem mohla. Za chvíli se mám setkat s mužem, kterého již delší čas znám, přesto ale vždycky cítím zvláštní napětí při setkání.

Ked som sa ozenil, tak moj svagor byval s manzelkou v rodicovskom dome. Na prizemi rodicia a na poschodi mladi. Nemal kazdy svoj dom ci byt, doba bola taka. Aj ja som po svadbe zostal v dome manzelky a spolu so svagrom a jeho zenou Gabikou sme sa delili o poschodie. Mali sme svoju izbu, kuchynka bola spolocna taktiez zachod so sprchou boli spolocne. Ale dobre sme vychadzali a tak sme spolo zili dobre.

Stál jsem ve dveřích a pozorně si ji prohlížel. Vlastně možná ne tak její postavu, ale snažil jsem se vcítit do jejího myšlení. Chtěl jsem ji, a chtěl jsem ji moc. Touha, která se mi drala až z páteře, na mě naštěstí ještě nenechala žádné viditelné účinky, a proto jsem měl pořád výhodu...

Je krásné srpnové odpoledne, poslední srpnový den. Courám se Prahou a prožívám své 68 narozeniny. Právě jsem prošel okolo jedné předzahrádky a rozhodl se, že si půjdu na chvíli sednout a dát si něco na oslavu. Objednal jsem si sedmičku Modrého portugalu a pomalu popíjím a pozoruji, jak každý někam pospíchá, zvláště ženy...  

Rozchod s přítelkyní, přestože může být bolestivý, nemusí být vždy předzvěstí dlouhodobého nedostatku sexu – v některých případech to může být právě naopak.